ČMMJ navrhuje vytvoření nárazníkové zóny a umožnění lovu i v zamořené oblasti

Obr. 1: Schéma rozmístění zón v okolí ohniska nákazy.

Obr. 2: Vývoj situace výskytu nákazy AMP v Polsku (červené tečky – divoká prasata, modré trojúhelníky – domácí chovy) a vývoj hustoty černé zvěře v jednotlivých regionech.

Obr. 3: Návrh struktury zón kolem ohniska AMP podle Langeho (2015).

Obr. 4: Znázornění nárazníkové zóny.

V MVO navrhujeme uložit uživatelům následující:

1) Černou zvěř lze lovit pouze individuálním způsobem lovu na čekané nebo šoulačce. Je zakázán společný lov všech druhů zvěře (drobné i spárkaté). Dosledy je možné provádět pouze se psem s loveckou upotřebitelností a na barvářském řemenu, nikoliv volně.

2) Lze lovit veškerou černou zvěř bez omezení věku a pohlaví.

3) Černou zvěř lze lovit pomocí zdrojů umělého osvětlení, zařízení pro osvětlení terče, zaměřovačů konstruovaných na principu noktovizorů.

4) Černou zvěř lze lovit s pomocí mechanismů pohybujících se po zemi.

5) Černou zvěř lze lovit na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků.

6) Černou zvěř lze lovit na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby a v těchto vzdálenostech umísťovat myslivecká zařízení a provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení.

7) Je zakázáno přikrmovat a vnadit černou zvěř. Přikrmování ostatní zvěře je možné pouze při dodržení minimální výšky, v níž je krmivo předkládáno, jeden metr nad zemí.

8) Ulovené prase divoké musí být bezprostředně po lovu převezeno na sběrné místo. Vývrh ani výhoz nesmí být proveden mimo asanační místo.

Lov v zamořené oblasti by měl být povolen za následujících podmínek, které by uživatel honitby musel splnit:

Zajištění a obsluha sběrného místa, kde by se ulovená divoká prasata uchovávala do doby vyšetření, případně asanace.

V areálu sběrného místa musí být k dispozici tekoucí voda k umytí a dezinfekci.

Uživatel honitby pověří osobu odpovědnou za provoz sběrného místa.

Sběrná místa mohou být vytvořena pro několik honiteb na sebe navazujících.

Sběrná místa bude schvalovat SVS.

Lov v honitbě mohou provádět pouze držitelé povolenky k lovu, kteří absolvovali kurz zaměřený na zacházení s infekčním materiálem a byli proškoleni v souvislosti s pravidly biologické bezpečnosti. Tato školení bude zajišťovat externí subjekt v pravidelných intervalech.

SVS vydá rozhodnutí o povolení lovu v honitbě až po splnění těchto podmínek.

SVS by měla zajistit systém sběru a asanace ulovených divokých prasat ze sběrných míst. Uživateli honitby by měla náležet za ulovené a asanované prase kompenzace.

Navrhujeme kompenzaci ve výši 1000 Kč za sele, 2000 Kč za lončáka a 3000 Kč za bachyni a kňoura.

Při vyhlašování zamořeného území je třeba brát v potaz prostorovou aktivitu černé zvěře. Z aktuálně publikovaných vědeckých studií jak ze zahraničí, tak z České republiky je evidentní, že domovské okrsky prasete divokého se pohybují maximálně v tisících hektarů (1500–5000 ha), kdy kruh o poloměru 5 km představuje plochu o výměře téměř 8 tis. ha.

To znamená, že zamořená oblast definovaná jako výměra celého okresu (100 tis. ha) je podle našeho názoru neadekvátní, a naopak lov na tak velkém území může být zásadně kontraproduktivní, neboť dojde k extrémnímu nárůstu početnosti zvěře v nezasažené oblasti a tím se případně výrazně zvýší pravděpodobnost přenosu viru při jeho šíření.

Zároveň je dokázáno, že rodinné tlupy divokých prasat jsou velice věrné svému prostředí. Pokud bychom se zaměřili na disperzi mladých divočáků do okolního prostředí, tak zároveň také nemůžeme předpokládat významné šíření viru touto cestou.

Tato část populace hledá nová teritoria, ale průměrná vzdálenost, kterou ujdou během jednoho dne, je přibližně jeden až dva kilometry. Za předpokladu úhynu nakaženého prasete do několika dní od nakažení je velice nepravděpodobné, že by urazilo vzdálenost větší než 10 km za týden (tedy za dobu, než pravděpodobně uhyne).

Proto žádáme SVS, aby návrh na zmenšení zamořené oblasti přehodnotila, případně jej brala v potaz v nových ohniscích.

V nárazníkové zóně navrhujeme v rámci MVO uživatelům honiteb umožnit:

• Lovit prase divoké s pomocí zdrojů umělého osvětlení, zařízení pro osvětlení terče, zaměřovačů konstruovaných na principu noktovizorů.
• Lovit prase divoké s pomocí mechanismů pohybujících se po zemi.
• Lovit prase divoké na honebních pozemcích, na nichž současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků.
• Lovit prase divoké na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, umísťovat myslivecká zařízení a provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení.
• Střílet prase divoké v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech.
• Lovit kňoura a bachyni na společných lovech.
• Lovit prase divoké bez omezení počtu a pohlaví, tzn. neomezený lov všech věkových kategorií.

Cílem těchto opatření by mělo být výrazné snížení početnosti divokých prasat a omezení možnosti šíření nákazy. Zároveň doporučujeme stanovit soubor motivačních opatření pro uživatele honiteb a lovce. Tím by mělo být zejména:

vyplácení zástřelného formou peněžité odměny lovci nebo uživateli honitby při jasném prokázání ulovení prasete divokého, tzn. protokol o vyšetření na svalovce, daňový doklad z výkupu s uvedeným číslem plomby a u bachyní starších 24 měsíců předložení markantu (dolní čelist), a za předpokladu, že bude splněn poměr jedna dospělá bachyně na čtyři kusy ostatních kategorií a pohlaví;

vyplácení zástřelného formou peněžité odměny uživateli honitby v případě, že bude orgánem státní správy myslivosti v souladu s § 39 zákona o myslivosti uloženo snížení početních stavů prasete divokého, jednání s držiteli honiteb o snížení nájmu v případě provedení redukce stavů černé zvěře.

Pokud uvolnění podmínek lovu, realizované zrušením některých omezení vyplývajících ze zákona o myslivosti a vyplácením zástřelného, nepovede k výraznému zvýšení lovu prasete divokého v předmětném území, lze jednat i o plošné povinnosti snížení početních stavů nebo zrušení chovu prasete divokého podle § 39 zákona o myslivosti, kdy orgány státní správy myslivosti uloží lov v určité výši, věkové a pohlavní struktuře.

Zároveň je nezbytné co nejrychleji připravit i ostatní části republiky na možné vypuknutí nákazy. Je třeba stanovit pravidla pro myslivecké hospodaření. Uživatelé honiteb a SVS by měli vytipovat sběrná místa ulovených kusů a nastavit procesy vyšetřování zvěře a uvádění úlovků do oběhu. Tyto plány musejí být konkrétní pro jednotlivé honitby a oblasti, aby mohlo být zajištěno jejich operativní využití.

Českomoravská myslivecká jednota apeluje na všechny myslivce v České republice, aby si uvědomili vážnost situace a snažili se svým chováním a dodržováním doporučení a nařízení o maximální možnou spolupráci. Pokud nebude docházet k realizaci těchto opatření plošně, výrazně se sníží jejich funkčnost a dojde k masivnímu rozšíření nákazy, která bude znamenat podstatné omezení pro myslivost a myslivce v České republice na dlouhé roky. Nebuďte proto k těmto výzvám lhostejní a aktivně se k nim připojte!