Divočáci, hlavně ti, kteří migrují přes východní hranici Polska, jsou příčinou šíření AMP, který se v uplynulých měsících objevil již na západním břehu Visly. Padliny divočáků jsou nalézány kolem celé Varšavy. V roce 2017 bylo v Polsku vyzkoušeno několik metod, které měly šíření AMP zastavit. Na hranici s Běloruskem a Ruskem byli divočáci intenzivně loveni, ministr životního prostředí nařídil jejich razantní odstřel také na území národních parků, to vše ve jménu údajné nebo skutečné války s AMP. Podle mínění chovatelů prasat jsou však opatření, která by měla vést k vystřílení divočáků, neúčinná a je třeba přistoupit k radikálnímu řešení. To má zajistit, aby již do konce března letošního roku (!) bylo v Polsku dosaženo populační hustoty černé zvěře jeden kus na 1000 ha (!). Toto rozhodnutí Ministerstva životního prostředí je pro Státní lesy a Polský myslivecký svaz závazné. Nezbývá nám nic jiného než vykonat nařízení vlády (Ministerstva životního prostředí), říkají zástupci obou organizací.

Co v praxi znamená jeden divočák na 1000 ha? Jako příklad je uváděn konkrétní myslivecký spolek, který hospodaří na 13 000 ha a v jeho honitbě žije přibližně 500 divočáků. Aby splnil nařízení MŽP, musí do konce března většinu z nich vystřílet. V honitbě může zbýt nanejvýš 13 divočáků!

Bez ohledu na to, že myslivcům nikdo nevysvětlil, jakými způsoby se mají k uvedenému cíli dopracovat, většina z nich se do takových „jatek" („rzezi") odmítá zapojit. Kroutí hlavami, že nebudou střílet plné bachyně nebo bachyně od čerstvě metaných selat, a upozorňují, že lov plných bachyní je v naprostém rozporu s mysliveckou etikou. I polští ekologové se k tomuto tématu vyjadřují velmi kriticky, a to i v oficiálních tiskovinách. Vystřílení většiny divočáků vzbuzuje jejich pochybnosti a je v rozporu s představami o hospodaření s populacemi volně žijících zvířat. Pokud má být likvidace téměř celé populace černé zvěře v Polsku jedinou možností, jak čelit epidemii AMP, jde o důkaz toho, že si polští veterináři nevědí rady se systémem kontroly a zabezpečením chovů domácích prasat. Při pohledu na jejich bezradnost se polské prase divoké stává příslovečným obětním beránkem.

Podobné kritické hlasy myslivců začínají zaznívat i v sousedním Německu, které se v podstatě připravuje na zavlečení nákazy. V jednotlivých spolkových zemích jsou přijímána nejrůznější opatření kvůli zvýšení intenzity lovu černé zvěře (povolování přístrojů pro noční vidění k lovu, umožnění celoročního lovu atd.). Část myslivců to nese s krajní nevolí a odmítají se zapojit do divokého masakrování černé zvěře.

Zpracováno podle magazynkaszuby.pl, 18. 2. 2018.

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 3/2018.

Ilustrační foto: Jaroslav Vogeltanz