Jak hodnotíte vývoj nákazové situace na Zlínsku od nalezení prvního pozitivního kusu v červnu loňského roku do současnosti?
MVDr. Václavek: Jedinečnost ohniska AMP v České republice je dána jeho lokálním výskytem na malém území bez přímé návaznosti na postižené lokality v sousedních státech. Zcela jiná situace je v pobaltských státech a v Polsku, kde přes nechráněnou hranici mohou stále migrovat pozitivní divočáci z Běloruska, Ruské federace nebo z Ukrajiny. Jistou nevýhodou ohniska AMP u nás měla být značně vysoká hustota černé zvěře, odhadem čtyři až osm kusů na kilometr čtvereční, a také to, že infekce byla do České republiky zavlečena z epidemiologického hlediska v nejnevhodnější část roku. Početná populace prasete divokého, nepřehlednost terénu, vegetace, výskyt zemědělských plodin apod. představovaly dobré podmínky pro šíření viru. Omezená lokalizace umožnila provést opatření, která nelze aplikovat ve větším měřítku. Z chronologie jejich zavádění vyplývá, že v průběhu času se vybraná opatření měnila, což bylo některými zainteresovanými skupinami, především myslivci a veřejností ve Zlínském kraji, kritizováno. Důvodem změn v opatřeních však nebyla nekompetentnost příslušných orgánů, ale snaha pružně reagovat na vývoj situace v ohnisku.

Zodpovědné úřední osoby ze Státní veterinární správy a místně příslušné Krajské veterinární správy pro Zlínský kraj i Krajského úřadu Zlínského kraje respektovaly názory odborné skupiny a expertů Evropské komise, ale zároveň projevovaly rozhodnost a odvahu v mezích možností zavádět různá do té doby neověřená alternativní opatření. Šlo o diskutované použití elektrických a pachových ohradníků, ponechání nesklizených polí, povolání policejních odstřelovačů, likvidaci ulovené zvěře v asanačním podniku atd., ale též o některá nepopulární opatření, jako bylo přemístění trasy Barum Czech Rallye Zlín, zákaz vstupu do extravilánu obcí nepovolaným osobám nebo vyhlášení stavu nebezpečí pro část Zlínského kraje. Využita byla i finančně nákladná motivační opatření v podobě vyplácení nálezného, zástřelného, kompenzací apod. Účelnost vynaložených finančních prostředků se posuzovala z hlediska možnosti rozšíření nákazy do chovů domácích prasat, kdy by následné náklady a ekonomické ztráty byly nesrovnatelně vyšší. Pro snadný průběh zaváděných opatření byla důležitá komunikace, která probíhala na několika úrovních. Je třeba kladně hodnotit okamžité vytvoření Národního centra pro tlumení nákazy AMP. Tato skupina odborníků plánovala a koordinovala vhodné postupy pro tlumení výskytu AMP a z její činnosti vzešla zásadní rozhodnutí. Odborná skupina se v určitých fázích musela vyrovnat i s jistými politickými tlaky a snahou prosadit některá laická stanoviska a okamžitá řešení. Významnou roli v informační kampani pro odbornou veřejnost sehrálo vzdělávání myslivců, epizootologů a dalších zainteresovaných osob v podobě školení, seminářů a workshopů. Zpětně lze konstatovat, že většina opatření byla prováděna systematicky a se správným načasováním.

Čím si vysvětlujete odlišný průběh nákazové situace u nás od průběhu, jehož jsme svědky v Pobaltí či v Polsku?
MVDr. Václavek: Přirozený průběh nákazy AMP v populaci prasete divokého v Pobaltí a v Polsku se zásadně neliší od situace v České republice. V populaci prasete divokého se nákaza AMP šíří bez přispění člověka pomalu, maximálně 20 až 40 kilometrů za rok. V Lotyšsku a Estonsku to bylo v minulých letech rychlostí asi dva kilometry za měsíc, v Litvě a Polsku přibližně kilometr za měsíc. V České republice lze maximální rozšíření nákazy v ohnisku přirovnat ke kruhu o poloměru přibližně šest kilometrů. Zatím nebyly nalezeny kadávery s pozitivním nálezem na AMP s odhadovaným datem úhynu po lednu 2018. Průměrná rychlost postupu nákazy, popsaná růstem poloměru kružnice zahrnující všechny případy, je tedy za 10 měsíců trvání ohniska mezi květnem 2017 a lednem 2018 asi 0,6 km za měsíc, což odpovídá popsané typické rychlosti přirozeného šíření v populaci černé zvěře. Mírně pomalejší šíření v populaci prasete divokého ve srovnání s Pobaltím lze přičíst zavedeným opatřením, která mohla přirozené šíření mezi tlupami omezit a zpomalit. Nákaza AMP se v Pobaltí stala endemickou a v Polsku se šíří do nových teritorií.

V České republice se uplatněním přísných opatření na malém ohraničeném ohnisku podařilo zásadně eliminovat lidský faktor, který hraje v šíření nákazy AMP hlavní roli. Významným rozhodnutím byla likvidace divočáků ulovených v ohnisku nákazy v asanačním ústavu a obecně důkladně dodržovaná biologická bezpečnost lovu. Velice významný byl také zákaz lovu v ohnisku v prvních měsících po zjištění nákazy. Vliv na vývoj nákazy na Zlínsku měl i sled dalších opatření, která, jak jsem již uvedl, bylo možné zavést pouze na malém infikovaném území ohniska v České republice. V pobaltských státech a v Polsku je situace zcela odlišná, už kvůli zmíněné migraci prasat divokých přes nechráněnou hranici s Běloruskem, Ruskou federací či s Ukrajinou. Jedním ze zásadních faktorů umožňujících šíření AMP v Pobaltí a v Ruské federaci byl a je také vysoký počet tzv. záhumenkových chovů domácích prasat. U nás neregistrované chovy domácích prasat většinou nevypadají jako záhumenkové chovy ve východní Evropě, které jsou charakteristické výběhem a volným pohybem prasat ve venkovních prostorech. Úroveň biologické bezpečnosti v těchto „malochovech" je obecně nízká a jsou vysokým rizikem zanesení viru AMP do populace domácích prasat.

Za jakých podmínek by bylo možné konstatovat, že nákazu na Zlínsku se podařilo zdolat?
MVDr. Václavek: Obecně lze považovat nákazu za zdolanou v případě, že se v zamořeném území nevyskytne žádný pozitivní případ po dobu dvanácti měsíců od posledního pozitivního nálezu. V současné době je pravděpodobnost výskytu dalších pozitivních nálezů na Zlínsku již minimální. Pokud by se virus AMP v populaci černé zvěře nadále šířil, odhalili bychom u uhynulých prasat pozitivní kusy díky zvýšenému monitoringu, který nadále probíhá nejen v ohnisku a jeho okolí, ale v celé České republice. Je pravděpodobné, že i přes důkladné prohledávání terénu v zamořené oblasti nebyli nalezeni všichni uhynulí divočáci nakažení virem AMP, nicméně virus by neměl být nyní v takovém materiálu již aktivní. Z posledních pozitivních případů AMP z dubna letošního roku se již nepodařilo izolovat živý virus a tato nalezená torza, v podstatě jen kosti a kůže, lze zpětně považovat za neinfekční. Rovněž všichni divočáci ulovení v ohnisku jsou likvidováni v asanačním podniku. Navzdory výše uvedeným faktům je třeba obezřetnosti, neboť virus je ve vnějším prostředí vysoce odolný a za určitých okolností by stále mohlo existovat riziko infekce. Každým dnem tato možnost klesá, ale kromě jiného nelze opomenout například výskyt přeživších kusů, které překonaly infekci AMP a virus v nich může dále přetrvávat.

Jeden takový kus byl uloven v druhé polovině července ve vysoce rizikové oblasti. Jak je možno v této souvislosti pohlížet na zvířata s protilátkami? Jak lze tuto situaci interpretovat, když poslední nálezy kadáverů pozitivních na AMP se datují do období před několika měsíci?
MVDr. Barták: V tomto ohledu nejde o nějaké mimořádné zjištění. Je velký rozdíl mezi průkazem viru a zjištěním protilátek. Detekčními metodami prokazujeme genetickou informaci viru, která sama o sobě není infekční. Je součástí virové částice, která je schopna infikovat vnímavá zvířata pouze v nenarušeném stavu a rovněž v určité minimální koncentraci, počtu jednotek. Působením vnějších vlivů virus ztrácí schopnost infikovat vnímavá zvířata. To dokazuje fakt, že u posledních pozitivních nálezů již nebyl virus infekční. Nález protilátek u přeživšího jedince automaticky neznamená, že zvíře představuje riziko šíření nákazy. Je známo, že určité procento prasat divokých infekci AMP přežívá. Uvádí se minimálně 5 %, ale podle současných informací jsou například v Litvě oblasti, kde žijí divočáci pouze s protilátkami bez průkazu viru. To je důkaz, že se nákaza stává na určitém území endemickou. Protilátky se začínají tvořit od sedmého až desátého dne infekce, a pokud zvíře přežije její počátek, může dojít k úplnému zotavení a je odolné vůči opakované infekci stejným typem viru. Podle množství protilátek v krvi téměř nelze zjistit, kdy došlo k infekci, a není zatím známo, jakou dobu v ní mohou přetrvávat.

Určité informace jsou k dispozici z experimentů na domácích prasatech, která po infekci přežívala až šest měsíců a v jejich krvi byly přítomny pouze protilátky. Tato zvířata také již nevylučovala virus, což bylo potvrzeno pokusem s kontaktními prasaty umístěnými ve společném kotci, která se nenakazila. Z těchto výsledků lze vyvodit, že podobným způsobem probíhá infekce i u prasat divokých. Proto i divočáci po prodělané infekci již nevylučují virus, mají jej pravděpodobně ve vnitřních orgánech, zejména v kostní dřeni. Za určitých okolností se potom virus může dostat do vnějšího prostředí a nakazit další prasata. Pokud zvíře uhyne z jiné příčiny nebo na pozdní následky prodělané infekce, může být zdrojem infekce, dojde li k narušení kadáveru a hlavně dlouhých kostí v době, kdy je virus ještě vitální. Odolnost viru v tělesných zbytcích může být i několik měsíců v závislosti na venkovní teplotě, v současných letních teplotách asi měsíc. Další možnost je rozšíření viru zejména na domácí prasata ze zbytků po zpracování uloveného kusu. V zamořené oblasti na Zlínsku, kde byl zjištěn sérologicky pozitivní divočák, jsou všechna ulovená prasata neškodně likvidována v kafilerii, takže pravděpodobnost šíření touto cestou je minimální. Závěr této odpovědi lze shrnout tak, že ojedinělý nález uloveného divočáka s protilátkami nepředstavuje významné riziko pro další rozšíření nákazy. Je však třeba brát tento fakt v úvahu při organizaci protinákazových opatření.

Pokud se podaří nákazu zdolat, znamenalo by to, že na Zlínsku přestanou platit příslušná mimořádná veterinární opatření, nebo bude oblast nadále podléhat nějakému zvláštnímu režimu?
MVDr. Václavek: V ohnisku na Zlínsku by musel podle platné legislativy probíhat následující dva roky monitoring AMP u černé zvěře, a nadále by tak byla všechna uhynulá i ulovená prasata divoká ze zamořené oblasti vyšetřována na přítomnost viru AMP. Aktivní i pasivní sledování by mělo nadále probíhat také u domácích prasat v ohnisku nákazy. Předpokládám, že od některých opatření, jako jsou ohradníky, zákaz lovu apod., by se postupně upustilo, neboť by pozbyla významu.

Můžete předpovědět, jaký bude podle vás další vývoj situace s AMP ve střední Evropě?
MVDr. Václavek: Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci u černé zvěře ve východní Evropě lze očekávat, že kdyby se podařilo zdolat ohnisko nákazy u prasat divokých na Zlínsku a nedošlo by k novému zanesení infekce do populace černé zvěře nebo domácích prasat ze zahraničí člověkem, k dalšímu nástupu nákazy AMP v České republice dojde zřejmě frontálně, a to na hranicích s Polskem, Slovenskem a případně Rakouskem. Současná situace vývoje AMP v Evropě je velice znepokojivá a vznik nových ohnisek například v Polsku, Rumunsku a Maďarsku naznačuje tendenci šíření viru západním směrem. Bez ohledu na to, jaká bude situace na Zlínsku, lze podle současného vývoje situace v Evropě předpovědět, že se k nám nákaza s velkou pravděpodobností opět vrátí, ať již přirozeným šířením v populaci černé zvěře během dvou až tří let z nejbližších zahraničních lokalit, anebo kdykoliv vinou lidského faktoru. Netrpělivě je tudíž očekáván vývoj účinné vakcíny.
Děkuji za rozhovor.
David Vaca

 

Na fotografiích zleva: MVDr. Petr Václavek, Ph.D., a MVDr. Pavel Barták, Ph.D.

Rozhovor vyšel ve Světě myslivosti č. 8/2018