Africký mor prasat po česku

Je to již více než půl roku, co se na Zlínsku objevil africký mor prasat (AMP). Jeho objevení je obestřeno tajemstvím a (ne)šíření mnoha otázkami. I naši významní odborníci se podivovali nad tím, jak mohl obávaný virus překonat vzdálenost několika stovek kilometrů, dělících Zlínsko od nejbližšího živého ohniska, aniž by za sebou zanechal jakoukoliv stopu (kadáver prasete domácího či divokého). Mezi myslivci koluje několik konspiračních teorií, často velmi bizarních, nicméně ne nemožných. Ale tím se v tomto článku zabývat nebudeme.

NEČEKANÉ: NÁKAZA STÁLE NA JEDNOM MÍSTĚ
Jednou ze záhad je způsob, jak se virus AMP dostal k nám, ta druhá po mém soudu tkví v tom, jak je možné, že se nákaza za celé měsíce ze Zlínska nikam nerozšířila. Zatímco v Pobaltí a Polsku se onemocnění dostalo do dalších oblastí velmi rychle, u nás setrvává na jednom místě, a to přesto, že populační hustota černé zvěře je na Zlínsku nesrovnatelně větší než ve zmíněném Pobaltí a Polsku (v případě Polska mám na mysli oblast na severovýchodě státu, nikoliv území u Varšavy, kam se nákaza dostala teprve nedávno – v polovině listopadu 2017, a vývoj tamní situace pro nás bude bezpochyby velmi zajímavý). Je nepochopitelné, že v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a Polsku se postup AMP podařilo „přibrzdit" jen díky zvýšenému odstřelu černé zvěře a radikálnímu snížení její početnosti v ohniscích a navazujících územích, ale u nás k tomu stačily kelímky s Hagopurem a elektrický ohradník (střílet divočáky v ohnisku bylo zprvu relativně dlouhou dobu zakázané). Každý myslivec, který disponuje alespoň základními znalostmi o černé zvěři, ví, jak nepravděpodobné je, že by aplikovaná opatření zastavila prase divoké v cestě ven z „ohrazené" plochy nebo naopak dovnitř. Mé pochybnosti o účinku uvedených opatření ovšem nikterak nesnižují podíl Státní veterinární správy České republiky (SVS) a všech veterinářů a myslivců v terénu na tom, jak přijatelnou tendenci má v tomto okamžiku šíření (respektive nešíření) AMP v České republice. Nicméně tvrzení některých našich odborníků a také obsah různých směrnic Evropské komise, které se týkají AMP, u mě vyvolávají nejistotu, jestli dokonale známe vše, co s AMP souvisí (mechanismus šíření, mortalitu nakažených prasat, přenos onemocnění, perzistenci viru v přírodě atd.). Pochybnosti o tom, zda vše víme, známe a umíme, se člověk může zbavit jen tím, že si najde čas a odpovídající zdroje a něco si o příslušné problematice přečte. Díky tomu se mohou objevit i takové zajímavosti, které jsou zcela v rozporu s tím, co jsme se učili v různých kurzech a dodnes si můžeme přečíst v odborné myslivecké literatuře. Příkladem budiž článek prof. RNDr. Jiřího Lamky, CSc., o kanibalismu u černé zvěře, který byl zveřejněn ve Světě myslivosti č. 11/2017.

JAK JE TO SE ŠÍŘENÍM VIRU?
V článcích o AMP, které u nás byly publikovány, mě například zaujala informace, že asi 5 % (podle některých našich i evropských zdrojů až 10 %) divočáků nakažených AMP přežívá a poté se stávají trvalým zdrojem tohoto onemocnění. Pokud by to byla pravda, šlo by o velmi závažný problém, jehož odstranění vede jen přes úplnou likvidaci černé zvěře, a to nejen v ohnisku. Chronicky nemocné prase divoké by totiž mohlo být celoživotním přenašečem viru AMP v populaci a trvalým nebezpečím jeho opakovaného výskytu. Možná, že šíření tvrzení o možném chronickém onemocnění prasat divokých (domácích) napomohla situace v Africe. Tam totiž přežije infekci AMP většina nakažených prasat savanových (bradavičnatých), ale ani jediné prase domácí (možná i proto, že prase savanové a prase domácí jsou dva různé druhy). Ani od virologů jsem nedostal jednoznačnou odpověď. Existují však desítky publikací, které jsou otázce AMP věnovány. Nejsem virolog, takže mé pátrání po tom, kdo, kde a kdy zjistil, že 5 až 10 % nakažených divočáků onemocnění AMP přežívá, bylo velmi pracné a připouštím, že navzdory maximální snaze nemuselo být vyčerpávající.
Z prostudované literatury jsem se dozvěděl, že virus AMP velmi často mutuje a ne vždy je to tak, že se oslabí. Většinou je ještě více patogenní. Aktuálně je v Evropě popsáno již několik kmenů viru s různou virulencí. Kavkazský kmen viru AMP, který řádil v Rusku, Pobaltí, Polsku, na Ukrajině či v Rumunsku, a pravděpodobně i u nás, je vysoce virulentní a není stoprocentně jisté, zda nakažená prasata mohou přežít a stát se přenašeči tohoto onemocnění. Ani laboratorní pokusy jednoznačně nepotvrdily možnost, že by prasata domácí nebo divoká, která byla infikována, přežila. V naprosté většině publikovaných případů byla zjištěna stoprocentní úmrtnost uměle infikovaných prasat domácích i divokých (možná proto, že domácí prase je domestikované prase divoké). Pokud infikovaná prasata přece jen přežila a zůstala séropozitivní (měla v těle protilátky na AMP), šlo jen o výjimečné případy, které vznikly pouze tehdy, když došlo k infekci malým množstvím viru. Jeden takový případ je popsán u prasete domácího z Gruzie a další podobné výsledky byly získány v jedné francouzské laboratoři. Infekce malým množstvím viru končící chronickým onemocněním AMP je tedy jediná možnost výskytu sérologicky pozitivních a živých prasat divokých. Laboratorně bylo také prokázáno, že by tito chronicky nemocní jedinci (ještě po 100 dnech od vyvolání onemocnění) mohli být zdrojem nákazy pro jedince zdravé. Nutno však dodat, že jsou popsány také případy, kdy umělá infekce malým množstvím viru AMP vedla k úhynu všech prasat domácích i divokých v pokusu, aniž by vyvolala jakékoliv příznaky chronického onemocnění AMP. Nenašel jsem publikaci, kde by bylo zcela jednoznačně potvrzeno, že běžný kontakt (očichávání, olizování a jiné projevy sociálního chování) s chronicky nemocným jedincem (prase, které přežilo infekci AMP) může být dostačující k přenosu viru. Pokud ovšem chronicky nemocné prase uhyne (a příčinou nemusí být AMP), mohl by být přenos viru AMP prostřednictvím zkonzumované svaloviny, popřípadě tělních tekutin možný. Nicméně potvrzení této domněnky jsem v žádné z publikací, které jsem měl k dispozici, nenašel.

ZKUŠENOSTI ZE ZASAŽENÝCH OBLASTÍ
Výsledky z Ruska ukazují, že v populaci prasat divokých, která prošla epidemií AMP, přežilo 3,7 % jedinců. V Lotyšsku uvádějí 3–5 % prasat s protilátkami. Výzkumníci v Polsku nebyli tak přesní a uvádějí, že bylo zjištěno „několik" prasat s protilátkami na AMP. Naopak výsledky z Ukrajiny nic takového (zatím) nepotvrzují. Na Ukrajině bylo vyšetřeno téměř 5000 divočáků, aniž by byl publikován jediný případ prasete s protilátkami, které by onemocnění AMP přežilo. A jak je to u nás? K 15. prosinci 2017 bylo vyšetřeno 10 194 divočáků pocházejících z tzv. oblasti intenzivního lovu, vše s negativním výsledkem. V zamořené oblasti bylo nalezeno 175 uhynulých pozitivních prasat divokých a 14 pozitivních bylo uloveno. Oficiální místa se zatím příliš nevyjadřují k otázce výskytu pozitivních divočáků s protilátkami (tedy těch, kteří přežili onemocnění). Pokud ovšem takové případy jsou nebo byly, můžeme do značné míry změnit náš pohled na možnosti šíření AMP, určitě co se rychlosti týká. Jestliže bychom u nás měli sérologicky pozitivní divočáky, a přesto se nám daří udržet AMP již půl roku na relativně malém území, je pravděpodobné, že šíření AMP prasaty pozitivními na protilátky nebude tak jednoduché, jak předpokládají autoři některých studií nebo prameny ze zahraničí. To by mohla být dobrá zpráva a naděje, jak při dodržení ověřeného postupu (především zachování intenzivního lovu) bránit šíření AMP. Je zřejmé, že máme li nákaze úspěšně čelit, měli bychom mít i v terénu co nejpodrobnější informace o možnostech šíření tohoto onemocnění.

DALŠÍ MOŽNOST ŠÍŘENÍ AMP – ZATÍM TAKÉ S OTAZNÍKEM
AMP se v populaci prasat divokých může šířit nejen vzájemným kontaktem (tekutinami – slinami, krví, močí), ale také prostřednictvím členovců sajících krev. V Africe i v Evropě to jsou klíšťáci rodu Ornithodoros sp. Tento rod má více než 100 druhů rozšířených po celém světě, z nichž některé byly jako vektor tohoto onemocnění zjištěny v přírodě a u jiných druhů byla tato možnost prokázána experimentálně. V Evropě (Pyrenejský poloostrov, oblast Středozemního moře) slouží jako vektor AMP klíšťák O. erraticus, který se tam běžně vyskytuje. Další druhy tohoto rodu žijí ve východním Středomoří a na Kavkazu. Ve střední Evropě zatím nebyl přenos klíšťáky (klíšťaty) potvrzen, nicméně ani to nemůžeme, vzhledem k mutacím viru, v budoucnu úplně vyloučit.

BEZ REDUKCE STAVŮ ČERNÉ ZVĚŘE TO NEPŮJDE
Jak je z publikovaných prací zřejmé, AMP je aktuálně jedním z onemocnění, kterému je věnována maximální pozornost virologů a veterinářů všude tam, kde se nákaza objevila nebo lze její výskyt předpokládat. Přesto jsou některé dostupné informace nepřesné, zastaralé a jiné zcela chybějí. To nelze nikomu vyčítat, protivník je mutující a silně virulentní a zdá se, že podmínkám velmi přizpůsobivý. Virologové a veterináři jistě dobře vědí, co je třeba udělat, abychom byli v likvidaci AMP co nejúspěšnější. Bez naší snahy dosáhnout co nejdříve požadované populační hustoty a radikálního snížení početnosti divokých prasat to však budou mít velmi obtížné. Nutno zdůraznit, že k tomuto cíli nedospějeme pouze odstřelem selat nebo lončáků. Bez lovu bachyní (nositelek přírůstku, jak my myslivci často rádi říkáme) to prostě nepůjde. A to bude podle mého názoru ten nejtvrdší oříšek při likvidaci AMP v Česku.

PS: Poznámka na konec. Ani invaze AMP se neobešla bez typicky českých reálií. V souvislosti s řešením jednoho výzkumného projektu jsme zadali výrobu pěti speciálních odchytových klecí – jedné na medvěda a čtyř na rysa. Dodali jsme náčrtek a specifikaci materiálu (ten se nelišil od materiálu použitého při výrobě odchytových zařízení pro prasata) a ve finále jsme za celou zakázku zaplatili téměř stejnou částku jako za jedno odchytové zařízení na prasata divoká, která jsou od loňského podzimu používána na Zlínsku...

Autor:
prof. RNDr. Petr Koubek, CSc.
Ústav biologie obratlovců AV ČR v Brně a Katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze

Článek byl zveřejněn ve Světě myslivosti č. 1/2018. V únorovém čísle najdete reakci v podobě článku „Africký mor prasat – mýty a realita" autorů MVDr. Petra Václavka, Ph.D., a MVDr. Pavla Bartáka, Ph.D., ze Státního veterinárního ústavu Jihlava.

Fakta o AMP

Africký mor prasat (AMP) je nebezpečné, vysoce nakažlivé onemocnění domácích i divoce žijících prasat všech plemen a věkových kategorií. Původcem je virus vyvolávající u postižených zvířat širokou škálu klinických příznaků. Pro akutní formu onemocnění je charakteristická vysoká horečka, krváceniny v játrech, slezině, na výstelce krevních cév a mízních uzlinách a také vysoký počet úhynů. Na člověka se AMP nepřenáší a nepředstavuje pro něj zdravotní nebezpečí.

Více o AMP

Aktuální informace pro myslivce

Nařízení Státní veterinární správy k zamezení šíření AMP v ČR

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy vydala v průběhu července mimořádná veterinární opatření (MVO) k zamezení šíření nebezpečné nákazy afrického moru prasat (AMP) na území České republiky pro zamořenou oblast (okres Zlín), oblast s intenzivním lovem, která se rozkládá okolo okresu Zlín a pro zbytek České republiky. Dokumenty byly průběžně aktualizovány a jejich souhrn naleznete zde.

Více informací

Autor: Foto: Jaroslav Vogeltanz
dot